 |
|
 PRVNÍ ČESKÁ TOVÁRNA NA PROŠÍVANÉ PŘIKRÝVKY® |
 |
Česká továrna na prošívané přikrývky vyrábí a dodává široký sortiment produktů, který uspokojí každého uživatele. Přikrývky, polštáře, chrániče matrací, různé druhy polštářků, pomalá pěna, dětský program atd. Vše v různých velikostech a gramážích. Tyto produkty si můžete zakoupit v prodejnách bytových textilů po celé České republice - viz adresář.
Použité přírodní i syntetické materiály jsou certifikovány a v nelepší možné kvalitě.
Přejeme našim odběratelům příjemné a pohodlné spaní.
Použité přírodní i syntetické materiály jsou certifikovány a v nelepší možné kvalitě.
Přejeme našim odběratelům příjemné a pohodlné spaní.
- Třetinu života prospíme, tak ať to stojí za to !
Obálka, která nelepí
Nu ano, je to maličkost, napíšeš dopis, olížeš naklíženou ořízku, a je to. Za půl minuty se začne cípek ořízky odchlipovat a zvedat, koukejme, nechce držet. Zabručíš něco, navlhčíš ořízku znova a zatížíš dopis slovníkem. Za hodinu ten slovník zvedneš, a ta obálka se zřejmou úlevou slabounce vzdychne a rozlepí se po celé ořízce. Proč, u všech všudy, z desíti obálek jich devět nelepí?
Jak povídám, je to maličkost, ale opravdu proč u nás obálky nelepí? Nic jiného nemají na práci, nic na nich nežádáš, než aby, u čerta lepily.
Jsou země, kde kvetou oranže, a země, kde je věčné jaro, jsou dokonce země, kde obálky lepí, sám jsem tam byl a sám jsem to zkusil.
Snad je to neuvěřitelné, ale je to tak, jsou končiny, kde fabrikant má za to, že obálka, která nelepí, je jako hodinky, které nejdou, nebo jako kráva, která nedojí, kde se domnívá, že pro pár mizerných šilinků výdělku nemusí denně dopalovat sto tisíc lidí, kteří olizují obálky.
Nejspíš má ten fabrikant jakousi něžnost k lidstvu a hledí mu láskyplně pomazat obálky nejlepším lepidlem. Snad je to pro něho věc ctižádosti, aby jeho obálky lepily, nebo to považuje za zvláštní mravní příkaz, nebo to je v jeho zemi prostě obchodní uzance. Obchodní uzance nebo životní názor, je to potřeba kvality.
Můžete posuzovat země podle jejich básníků a filozofů, ale můžete je posuzovat také podle jejich sirek, obálek a motouzů. Země, kde obálky nelepí a motouzy se trhají, má něco nedobrého, život je tam jaksi svízelný, plný malých nezdarů, zlosti a lapálií, lidé jsou nakvašení a nespokojení, protože denně se potýkají se životní smůlou a nesolidností, nemohou důvěřovat ničemu, neboť svět je většinou šmízo, náhrážka a zatracený šmejd.
Ano je to maličkost,ale svět by byl lepší,kdyby všechny obálky lepily, nebyl by lepší jen o ty obálky, ale o pocit důvěry a solidnosti. Solidnost má jakýsi společný kořen se solidaritou, je to vzájemnost výrobce a konzumenta, je to index společenské úrovně.
Zdá se, že střední Evropa, která mívala svůj trh skoro výhradně v zemích civilizačně zaostalejších, nemusila si ve svých výrobcích klást přísný požadavek kvality, víme, čemu se říká, ,exportní zboží,. Je to otázka, není-li tenhle export trochu vinen tím, že se u nás v mnohém ohledu plně nevyvinula pravá morálka výroby, tj. kvalita.
A je další otázka, jak daleko a jak hluboko zasahuje problém kvality náš národní život.
Ale to už je věc obsahu, a ne obálky.
Lidové noviny 23. června.1925 (zkráceno)
Jak povídám, je to maličkost, ale opravdu proč u nás obálky nelepí? Nic jiného nemají na práci, nic na nich nežádáš, než aby, u čerta lepily.
Jsou země, kde kvetou oranže, a země, kde je věčné jaro, jsou dokonce země, kde obálky lepí, sám jsem tam byl a sám jsem to zkusil.
Snad je to neuvěřitelné, ale je to tak, jsou končiny, kde fabrikant má za to, že obálka, která nelepí, je jako hodinky, které nejdou, nebo jako kráva, která nedojí, kde se domnívá, že pro pár mizerných šilinků výdělku nemusí denně dopalovat sto tisíc lidí, kteří olizují obálky.
Nejspíš má ten fabrikant jakousi něžnost k lidstvu a hledí mu láskyplně pomazat obálky nejlepším lepidlem. Snad je to pro něho věc ctižádosti, aby jeho obálky lepily, nebo to považuje za zvláštní mravní příkaz, nebo to je v jeho zemi prostě obchodní uzance. Obchodní uzance nebo životní názor, je to potřeba kvality.
Můžete posuzovat země podle jejich básníků a filozofů, ale můžete je posuzovat také podle jejich sirek, obálek a motouzů. Země, kde obálky nelepí a motouzy se trhají, má něco nedobrého, život je tam jaksi svízelný, plný malých nezdarů, zlosti a lapálií, lidé jsou nakvašení a nespokojení, protože denně se potýkají se životní smůlou a nesolidností, nemohou důvěřovat ničemu, neboť svět je většinou šmízo, náhrážka a zatracený šmejd.
Ano je to maličkost,ale svět by byl lepší,kdyby všechny obálky lepily, nebyl by lepší jen o ty obálky, ale o pocit důvěry a solidnosti. Solidnost má jakýsi společný kořen se solidaritou, je to vzájemnost výrobce a konzumenta, je to index společenské úrovně.
Zdá se, že střední Evropa, která mívala svůj trh skoro výhradně v zemích civilizačně zaostalejších, nemusila si ve svých výrobcích klást přísný požadavek kvality, víme, čemu se říká, ,exportní zboží,. Je to otázka, není-li tenhle export trochu vinen tím, že se u nás v mnohém ohledu plně nevyvinula pravá morálka výroby, tj. kvalita.
A je další otázka, jak daleko a jak hluboko zasahuje problém kvality náš národní život.
Ale to už je věc obsahu, a ne obálky.
Lidové noviny 23. června.1925 (zkráceno)